Zemřel překladatel a publicista Antonín Přidal

Zemřel překladatel a publicista Antonín Přidal
07. 02. 2017

V Brně v úterý ve věku 81 let zemřel spisovatel, překladatel, pedagog a publicista Antonín Přidal.









Antonín Přidal

Co pro mě znamená Lesná

 
Lesná pro mě znamená mnoho věcí, vždyť jsem tu prožil čtyři desítky let, z toho polovinu v samotářské práci mezi stěnami bytu. Ale čím jsem starší, tím jasněji vidím, že se mi tu splnil sen, který začal za dávných studentských let. Ve filmovém týdeníku jsem tehdy viděl záběry z Finska, ze sídliště, kde podél domů neuvěřitelně rostly borovice! Takové, jaké jsem v letech napajedelského dětství potkával až na kopcích za městem. A v Brně jen v parcích. V tom biografu mnou projela touha bydlet po finsku a zároveň smutek z něčeho nedosažitelného. Dnes tím snem procházím sem tam a mohu si z boro vic vybírat podle libosti, přikrčené, vzepjaté, klikaté, rozmáchlé, a střídat je s jinými stromy, které tu s nimi zůstaly nebo nově vyrostly jakoby v pestrém lese nebo divoké zahradě. Modříny podobné obřím špičatým listům. Akáty, kterým se větve křižují do grafických obrazců, jiných v každé době roku i dne. Stromy, jejichž jmény si nejsem jist, ale vím jistě, kde je cestou zastihnu, a čekám, jakým obrysem a odstínem světla se ke mně dnes natočí. Nejdřív zpovzdálí, za chvíli zblízka a nakonec při ohlédnutí. Nemůže se mi omrzet, co vidím na obrostlých okrajích a v hloubi obrostlé rokle, přihlouple pojmenované po jakémsi čertovi. Tady nic nestra&sca ron;í, tady vládne klidná krása, přirozená a přívětivá, štědrá k mým a vašim očím. Je to průchod, za kterým navzdory nahuštěným stavbám čeká další předkrajina – návrší za Domovem seniorů, travnatá oblina s třemi osamělými břízami a hradbou borovic, z nichž prvá zprava je ošlehána skoro vysokohorsky. Kdo chce, může pokračovat do šeré hlubiny k svatému Antoníčkovi, nebo dál a výš, k otevřeným lukám u Panské líchy, tam i tam po stezce mezi vysokými stromy, bratry těch, které žijí porůznu v Lesné. Jistota těch stromů je pro mě povzbuzením. Jsou tady se mnou a budou zde i beze mne, bez nás, kteří se jim i těšíme. Napohled lhostejné k našim osudům, a přece našeho života účastné. Za každého počasí. Někdy jako dobré znamení všeho, co přetrvává noční tmu i každoroční zimu, jindy jako galerie, do které užasle upíráme pohled, aniž se musíme ptát: Co tyto obrazy, prosím, znamenají? Víme dobře, co všechno znamenají. Mimo jiné to, že žili lidé, kteří tolik stromů moudře zachovali a opatrovali. A že pořád ještě nepřevládli ti, co by na jejich místo klidně nasázeli zdi a betonové plochy. Ne že by o takto odlesněné Lesné mlsně nesnili. Ale ať se jim jejich děsný sen nesplní. Když už čert v naší rokli k ničemu není, tak ať jich aspoň každý rok co nejvíc odnese.


Antonín Přidal vystudoval anglistiku a hispanistiku s literárněvědným zaměřením na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně (nyní Masarykovy univerzity) v Brně. Od začátku 60. let spolupracoval s Československým rozhlasem v Brně jako autor popularizačních pořadů o divadle i literatuře.

Po ztrátě zaměstnání v důsledku perzekucí po srpnu 1968 zůstal až do roku 1990 spisovatelem a překladatelem ve svobodném povolání, před listopadem 1989 publikoval pod cizími jmény. V letech 1990–1991 byl dramaturgem Filmového studia Barrandov.

Jako pedagog působil od roku 1990 na Divadelní fakultě JAMU v Brně (od roku 1993 jako profesor) v ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky. Počátkem 90. let byl autorem a moderátorem televizních cyklů Klub Netopýr a Z očí do očí. V roce 1998 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky.

Přidalovo dílo zahrnuje řadu rozhlasových, televizních i divadelních her (Malé noční hry, Noc potom, Pěnkava s Loutnou, Komedie s Quijotem, Sáňky se zvonci, Oblak a valčík aj.), básnické sbírky Nahý v trní, Hlavy nehlavy, Sbohem, ale čemu, Zpovědi a odposlechy, věnoval se i publicistice (Slovník do hrsti) a ediční činnosti (Kouzlo nechtěného).

Překládal z angličtiny i španělštiny prózu (Joseph Heller, John Updike, J. B. Singer, Leo Rosten) i poezii (Edward Lear), českým čtenářům přiblížil anglicky (William Shakespeare) i španělsky (F. García Lorca) psanou poezii i drama. Měl vytříbený smysl pro jazyk. Zabýval se také teorií a kritikou překladu.